Bylo mu teprve sedmnáct, když během několika týdnů proměnil vypůjčený ZX Spectrum v jednu z nejvýraznějších britských her osmdesátých let. Manic Miner spojil přesnou plošinovku, nepřetržitou hudbu, křiklavé barvy a absurdní humor způsobem, který tehdy působil téměř nemožně.

O rok později následoval Jet Set Willy a Smith se ještě před dvacátými narozeninami stal hvězdou nového herního průmyslu. Právě tady začíná jeho rozporuplná pověst. Úspěch přišel rychleji než stabilní zázemí: následovaly spory kolem vydavatelů, večírky, slibované a nedokončené projekty i dlouhé období, kdy se z veřejného života prakticky vytratil.

Část příběhů o jeho „divokých letech“ pochází jen z dobových vzpomínek a internetových legend. Doložené je, že odešel z britské herní scény, několik let žil v Nizozemsku a později se občas vracel na retroherní akce. Je proto přesnější vidět v něm nikoli padoucha, ale mimořádně mladého autora, kterého sláva zastihla dřív, než se ji mohl naučit unést.

Jeho katalog je malý, ale stopa obrovská: dvě hry stačily k tomu, aby se Miner Willy stal ikonou a Matthew Smith jednou z nejzáhadnějších postav britské herní historie.